Vychutnáte si každý doušek vína v celé jeho kráse? Nebo víno pijete tak, že si dáte sklenku ke své stresující práci, při hovorech se svými přáteli nebo jste předtím popili něco jiného, třeba whisky, která otupí smysly, nebo jen máte „ucpaný“ nos?
Některým z vás možná dosud nikdo neřekl, jak na to. Bez vnímavého a zainteresovaného konzumenta vína přichází veškeré úsilí vinaře vniveč. Stejně tak jsou zbytečné složité popisy.
Takže otevřeme lahev vína, kdy po vytažení zátky přičichneme k jejímu konci, který byl v kontaktu s vínem. A hned odhalíme případné zásadní problémy vína (korková nemoc, oxidace).
VZHLED. Sklenku naplníme vínem přibližně do jedné čtvrtiny. Nejprve zkontrolujeme, zda je víno čiré (zakalení nebo pěnění je vada vína - je jasné, že kromě šumivého). Díváme-li se do sklenky shora, posuzujeme sytost jeho barvy (čím výraznější červená, tím je víno mladší). Červené víno postupem času světlá, bílé víno tmavne.
Pak sklenku před sebou šikmo nakloníme proti bílému pozadí a srovnáváme barvu ve středu sklenky a na jejím okraji. Každé víno získává s přibývajícím věkem hnědavý nádech. Červená vína se nejprve na okraji zabarvují do cihlově červené. Mladá červená vína mají hnědavý nádech spíše rubínově fialový než cihlově červený, a nejstarší archivní vína na okraji sklenky svou barvu ztrácejí docela. Také se dá říci, že čím jsou barvy jiskřivější a jemněji odstupňované, tím je víno lepší.
VŮNĚ. Soustředěně si k vínu přivoníme, zakroužíme obsahem sklenky a přičichneme si ještě jednou. Aroma neboli buket vína je tím intenzívnější, čím je silnější dojem. Subtilnější zralé víno může svou vůni uvolnit až po zakroužení sklenkou. Při tomto prvním setkání s vůní znalci doufají v rozhodující záblesk vzpomínek uložených v jejich paměti. Je snazší si připomenout určitou vůni, pokud pro ni máme srovnání. V průběhu ochutnávání vína bychom měli mít na paměti, jak se víno mění s časem. Vína s potenciálem se stávají zajímavější, vína bez potenciálu s postupem času ztrácí své přednosti.
CHUŤ. Ze sklenky nasajeme trochu vína do úst a poválením v ústech ho necháme proniknout ke všem chuťovým pohárkům na jazyku i na vnitřních stranách tváří. Zatímco nos dokáže nejlépe ucítit nejjemnější odstíny aroma, ústa jsou ideální pro rozpoznání jeho chutí: špička jazyka vnímá sladké, jeho tělo zachycuje rozhodující kyselost, kořenu jazyka pak náleží hořkost, sliznice tváří vnímají tříslovinu a v hrdle cítíme pálení vyvolané mírou alkoholu. Poté, co doušek vína polkneme, můžete posoudit, zda jsou všechny komponenty vína vyvážené (mladá červená vína mají často záměrně více tříslovin), jak dlouho chuť setrvává na jazyku, což je dobrý ukazatel kvality. Nyní můžeme víno posoudit jako celek.
Vína se liší barvou, texturou, intenzitou, strukturou, tělem a délkou, také i širokou škálou aroma a chuťových dojmů.
A hodnocení, které udáváme ke každému vínu je pouze orientační. Má pomoci se vám zorientovat, abyste si pak mohli vychutnat vybrané víno. A že Vám vybrané víno nechutnalo? Každé víno má svou osobnost. A ty se skutečně velkou osobností nechutnají každému.
My všichni máme své preference. Naše chuť se vyvíjí a mění s přibývajícími zkušenostmi. Které víno je pro vaši chuť nejlepší, dokážete posoudit pouze vy sami. Buď je pro vás to správné, nebo není.
