Pojďme se blíže podívat na používání oxidu siřičitého při výrobě vína. Nejprve je třeba připomenout, že tuto sloučeninu používají vinaři již od pradávna. Existují důkazy o "sirném kouři", který již staří Římané používali k desinfekci amfor před tím, než byly naplněny vínem, aby se tak déle uchovalo a nedošlo k druhotnému (sekundárnímu) kvašení a bujení mikroorganizmů. 

Popravdě řečeno, špetka oxidu siřičitého se tvoří i během prvotní fermentace (kvašení) vína, ale opravdu jen velmi málo (maximálně 10 až 20 mg/l). Ale další jeho použití závisí na mnoha faktorech - druhu vína (bílé nebo červené), odrůdy vinné révy, použité technologii (jedná se o bio víno či ne), a konečně na preferencích vinaře. Ve skutečnosti mnoho vín po ukončení kvašení (primární fermentaci) obsahuje zbytkové množství kyseliny jablečné, která mu dává příliš tvrdou (drsnou) chuť. 

Pro její zmírnění je třeba hladinu kyseliny jablečné snížit, čehož se dosahuje sekundárním kvašením, které se nazývá jablečno-mléčným nebo nízkolaktózovým. Avšak tato fermentace není výsledkem působení kvasinek, jako tomu je při alkoholovém kvašení, ale specifických laktobacilů, které mění kyselinu jablečnou na kyselinu mléčnou, a další řady sloučenin, které mají vliv na zjemnění chuti vína, přidávají mu hebkost a další chuťové tóny (chuťová specifika). Nakolik budou laktobacily ovlivňovat víno, to vždy záleží na vinaři. 

Když vinař dojde k závěru, že je čas zastavit proces fermentace, přidá do vína oxid siřičitý, který bakterie zničí, a celý proces kvašení tak zastaví. Zbývá dodat, že právní předpisy různých zemí různě upravují mezní hodnotu obsahu oxidu siřičitého ve víně, a dávají vinaři povinnost o tom spotřebitele informovat. 

Nelze nepřipomenout, že organická (bio) vína obecně, a biodynamická vína obzvlášť, obsahují zcela minimální množství siřičitanů, což je bezesporu jedním z mnoha jejich výhod. Jestliže tedy některá vína (zejména bílá a sladká) mohou obsahovat až 400 mg/l siřičitanů, vína organická (bio) se pohybují většinou do hodnoty 50 až 70 mg/l.